V úterý 17. 9. komentoval papež František v kázání při mši svaté v kapli Domu sv. Marty evangelium vyprávějící o vzkříšení mládence z města Naim (Lk 7,11-17):
Ježíš a jeho učedníci potkali pohřební průvod a v něm matku mrtvého mládence, která byla vdovou. Když ji Ježíš uviděl, »bylo mu jí líto«. Mnozí lidé provázeli tuto ženu, ale Ježíš ji uviděl a pochopil. Díval se na ni totiž skrze soucit, který je „čočkou“ srdce.
Soucit umožňuje vidět realitu takovou, jaká je. Je tedy „čočkou“ srdce, která zprostředkovává chápání reality. V evangeliích je často popisováno, že Ježíš prožíval soucit. Soucit je Boží řeč a v Bibli se neobjevuje poprvé až s Ježíšem. Byl to Bůh, kdo řekl Mojžíšovi: »znám bolesti svého lidu« (Ex 3,7). A právě ze soucitu poslal Bůh Mojžíše zachránit jeho lid.
Náš Bůh je Bohem soucitu a můžeme říct, že soucit je slabostí Boha, ale také Jeho silou. Je to to nejlepší, co nám dává, protože soucit Jej pohnul, aby k nám poslal Syna. Soucit je jazykem Boha.
Soucitem se člověk vžívá do problému druhých, je pohnut jejich životem. Božím jazykem je soucit, ale jazykem lidí bývá často lhostejnost. Vzít na sebe něco jen do určité míry a neuvažovat dál. Měli bychom zpytovat svědomí a ptát se sami sebe: Kolikrát jen odvracím svou tvář jinam a zavírám bránu soucitu? Nechávám Ducha svatého, aby mne vedl cestou soucitu, který je Boží ctností?
Když Pán uviděl plačící matku, byl pohnut soucitem a řekl jí: neplač! Ježíš »přistoupil k márám a dotkl se jich«, řekl mládenci, ať vstane. A když se mrtvý posadil a začal mluvit, Ježíš ho vrátil jeho matce.
Navrácení je aktem spravedlnosti. Soucit nás vrací na cestu opravdové spravedlnosti. Měli bychom vždy vracet těm, kteří mají určité právo. To nás chrání před egoismem, lhostejností a uzavřeností do sebe.
Plný text znění kázání naleznete zde:
Česky: https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=29917
Autor: Maajenka
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.