V sobotu 29. 6. - na slavnost svatých Petra a Pavla kázal papež František v bazilice svatého Petra v Římě:
Apoštolové Petr a Pavel jsou svědkové. Jdeme-li ke kořeni jejich svědectví, objevíme, že jsou svědky života, odpuštění a Ježíšovými svědky.
Jsou svědky života. Oba byli velice nábožensky založení. Petr byl jedním z prvních učedníků (srov. Jan 1,41). Pavel byl „zaujat zvyklostmi po předcích“ (Gal 1,14). Oba se ale dopustili velikých selhání: Petr zapřel Pána, Pavel pronásledoval Boží církev. Ježíš povolal oba jménem a změnil jejich životy. A nakonec dal důvěru právě jim - dvěma hříšníkům.
V tom můžeme vidět poučení: začátkem křesťanského života není zásluha. Pán nekoná divy s těmi, kdo se považují za spravedlivé, ale s těmi, kdo vědí, že jsou ubozí. Tajemstvím, které Petrovi a Pavlovi umožnilo jít dál i přes slabosti a selhání, je Pánovo odpuštění. Oba ve svých pádech objevili moc Pánova milosrdenství, které je obrodilo. Oba selhali. Setkali se však s láskou větší než jejich selhání.
Svědkové života, svědkové odpuštění, Petr a Pavel, jsou především Ježíšovými svědky. Svědkem není ten, kdo zná Ježíšův příběh, ale ten, kdo prožívá příběh lásky s Ježíšem. Protože svědek hlásá v podstatě jenom jedno: „Ježíš je živý a je tajemstvím života.“
Vidíme Petra, který jakmile řekl: Ty jsi Mesiáš, dodal: „Syn živého Boha“ (v.16). Svědectví se rodí ze setkání s živým Ježíšem. Také středem Pavlova života je Kristus, který pro něho není jenom vzorem, příkladem, oporou; je životem. Pavel píše: „Vždyť pro mne život je Kristus“ (Flp 1,21).
Tváří v tvář těmto svědkům se ptejme: „Setkávám se denně s Ježíšem?“ Možná jsme na Ježíše zvědaví, zajímáme se o záležitosti církve nebo o náboženské zprávy. Takto se však zůstává u toho, co říkají lidé, v minulosti, při statistikách... Ježíš nechce zpravodaje ducha ani křesťany z titulních stránek či statistik. On hledá svědky, kteří mu denně říkají: „Pane, ty jsi můj život.“
Apoštolové se setkali s Ježíšem, zakusili odpuštění a dosvědčili nový život. Nešetřili se a darovali sami sebe. Osvojili si jedinou možnou míru toho, kdo následuje Ježíše: nezměrnou lásku. „Vydali se v oběť“ (srov. 2 Tim 4,6). Prosme o milost nebýt vlažnými křesťany, kteří nechávají vychladnout lásku. Objevme v každodenním vztahu s Ježíšem a v síle Jeho odpuštění svoje kořeny. Ježíš se nás ptá stejně jako Petra: „Za koho mě pokládáš Ty?“,„Miluješ mne?“.
Plný text znění homilie naleznete zde:
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.